World Wheelchair Curling Qualification 2011, Finsko, Kisakallio sportovní institut v Lohja (5. – 10. listopad 2011)
Devět týmů – Česká republika, Dánsko, Finsko, Německo, Itálie, Japonsko, Lotyšsko, Slovensko a Švýcarsko se vzájemně utkalo o postup na Mistrovství světa v curlingu vozíčkářů, které bude v Chuncheon City, Jižní Korea, 18.-25. února 2012. Postupová místa pro tento šampionát jsou pouze dvě a týmy, které si vyhrají tyto posty, doplní již osm nominovaných týmů z Kanady, Skotska, Norska, Ruska, Číny, Korei, USA a Švédska.
Na naši kvalifikační pouť jsme odletěli v pátek 4.11. z Prahy s Czech Airlines. Složení týmu bylo stejné jako na našem předcházejícím turnaji v Dánsku, a to: skip Radek Musílek – SH, viceskip Martin Tluk – ČATHS, second Štěpán Beneš – SH. First Michaela Charvátová – SH, alternate Jana Břinčilová – ČATHS.
Ve Finsku nás přivítala pěkná zima, naštěstí bez sněhové nadílky. Po hodině jízdy autobusem jsme dorazili do krásného sportovního areálu Kisakallio. Ubytovali jsme se a večer na uvítací párty pojedli dobré finské pokrmy a šli spát.
První hrací den, sobota 5.11. jsme odpoledne absolvovali trénink a za dvě hodiny po té jsme nastoupili na první souboj proti Německu s Míšou na první pozici. Začali jsme trochu opatrně a prali jsme se se čtením ledu. Zkomplikovali jsme si situaci a po šestém endu prohrávali 6:2. Sedmý end nám přinesl vytoužené 2 body a snížili jsme na 6:4. Nicméně závěrečný osmý end byl plusovým pro tým Německa, který nás udolal 7:4.
Druhý hrací den, neděle 6.11. jsme kolem osmé hodiny ranní posnídali a plni energie vyzvali tým Švýcarska, opět s Míšou na první pozici. Bojovali jsme statečně a drželi se soupeřem vyrovnaný krok. Trochu štěstíčka nám chybělo a prohráli jsme těsně 6:7. Odpoledne jsme nastoupili proti domácímu týmu Finska, kde jsem na první pozici nastoupila já. Výborným výkonem jsme si vzali finský skalp vítězstvím 8:1.
V pondělí 7.11. třetí hrací den, jsme dopoledne sehráli zápas s týmem z Dánska, se kterým už jsme herní zkušenosti měli. Věřili jsme si, že je udoláme a nastoupili jsme do zápasu s vynikající českou bojovou náladou. Do zápasu jsem šla já. Snažili jsme se, ale chybovali jsme, začali jsme být i lehce nervózní a štěstí nám nepřálo. Boj jsme prohráli 13:5. Odpoledne jsme měli volno a naplánovali výlet do Helsinek. Po domluvě s řidičem nám vyčíslili cestovné za čtyři hodiny na cca 15.000,- Kč, což bylo hodně peněz. Nakonec se počasí nějak zakabonilo a my raději zůstali v areálu a využili volno dle svých potřeb. Někteří vyrazili do místního bazénu protáhnout svá těla. Voda však byla studená a slaná a plavání bylo o to těžší. Já jsem lehce odpočívala a po tom ulovila nějaké foto sportovního areálu.
Čtvrtý hrací den, úterý 8.11. jsme nastoupili proti týmu Lotyšska a hrála jsem já. Stejně jako pro nás i pro Lotyše byla toto kvalifikace tou první. Soupeř z nás měl menší respekt. Vytvářeli jsme si od prvního endu v kruzích dobrou pozici pro poslední kameny skipa Radka. Soupeř statečně odolával české bojovnosti. Konečným výsledkem 7:4 jsme si po dvou hodinách hry na ledě podali přátelsky ruce a vyrazili na dobrý, zasloužený oběd. Další zápas jsme sehráli s týmem Japonska, kde nastoupila Míša. Japonci s Lotyši byli na tomto turnaji papírově nejslabším týmem. Bohužel na nás padla nějaká nervózita a trochu i mírná únava a bojovali jsme o každičký kámen v kruzích. Jak jest pravdou, každý dělá určité herní chyby a my jsme proti Japonskému týmu těch chybiček naštěstí udělali o jednu méně a zápas vyhráli 5:4.
Do středečních bojů pátého herního dne 9.11., jsme měli vylosovaný tým Slovenska. Na tento zápas jsem se obzvláště těšila a nastoupila do něj. Nedokážu si vysvětlit co se nám v tomto zápase s našimi extendry dělo. Ať jsme měli odhodit cokoliv, vždy to dopadlo o kousek vedle. Ruce celého týmu byly začarované a kameny si dělaly co chtěly, vůbec nás neposlouchaly. S velkým zármutkem jsme byli poraženi našimi slovenskými kamarády výsledkem 4:8. Musím však výkon slovenského týmu vyzdvihnout, hráli přesně, soustředěně a výhru si zasloužili. Touto prohrou se však nad námi stáhnul černý postupový mrak. Čekal nás totiž odpolední a zároveň poslední zápas s doposud nejlepším týmem kvalifikace a to týmem Itálie. Věděli jsme, že musíme vyhrát, abychom si udrželi šanci na postup do závěřečných Tie-breaků. Zkušenost Italských hráčů byla vidět od prvního kontaktu s kamenem. Hráči byli vyrovnaní, sebejistí a sledování přesností jejich odhodů bylo balzámem na duši. Na první 4 endy nastoupila Míša a za stavu 0:5 jsme měli kratičkou přestávku. Na další 4 endy mě trenéři vystřídali za Míšu z důvodu zkusit aspoň nějakou změnu, která by nás mohla nakopnout a něco vymyslet a nepříznivý stav obrátit v náš prospěch. Vypracovali jsme si pár pěkných kamenů a mohli bodovat. Poslední kameny skipa Radka o kousek minuly přesný cíl a nám se povedlo uhrát pouze jeden end s jedním kamenem. Italové přidali ještě své dva kameny a za stavu 1:7 jsme po sedmém endu ukončili tento smolný zápas. Já osobně jsem se herně cítila výborně a pár pěkných kamenů mi udělalo radost. Dařilo se mi a zápas se mi moc líbil. Italové nás vyškolili a našim postupovým ambicím bylo odzvoněno. Smutek a bolest na srdíčku byla veliká, ale jdeme dál, tímto curlingový život nekončí.
Šestý hrací den, čtvrtek 10.11. jsme dopoledne vyrazili fandit našim slovenským kamarádům, kteří bojovali s týmem Itálie o první místo, zajišťující přímý postup na Mistrovství světa do Koreje. Bojovali statečně a přesnou hrou drželi s Italy stejný rytmus. Za nepříznivého stavu 8:9 pro Slováky se v posledním endu tahali o každičké volné místo v kruzích. Slováci svůj poslední kámen umístili v kruzích a měli dva bodující kameny. Italský skip Andrea Tabanelli musel pro vítězství umístit svůj kámen na lepší pozici. Tabanelli zvolil rychlý Take-out, který se mu k jeho smůle nepovedl a projel kruhy. Slovensko slavilo vítězství 10:9 a přímý postup z prvního místa na Mistrovství světa 2012.
Odpoledne poražený tým Itálie bojoval s týmem Finska o druhé postupové místo. Italové zapoměli na porážku od Slováků a nad domácím týmem Finska v překrásném boji, vyhráli 6:5 a doplní Slováky na Mistrovství světa 2012.
Závěrečná večerní párty v příjemném bungolovu na břehu jezera zakončila naši první kvalifikační pouť. Snažili jsme se hrát dobře a celý tým včetně trenérů držel při sobě i za nepříznivých herních výsledků. Skončili jsme sice na 7. místě, ale vím, že jsme získali mnoho zkušeností pro další curlingový vývoj našeho českého vozíčkářského curlingového týmu.
Po celý turnaj o nás bylo ze strany finských organizátorů dobře postaráno. Naši trenéři Jiří Marša a Káťa Urbanová a Eva, maminka Míši Charvátové nám pomáhali ve všem, co bylo potřeba. Za jejich podporu a pomoc jim děkuji.
/Jana Břinčilová/
